Zajímavosti z dějin

Den co den, ráno co ráno se údolím Hrádku i po jeho stráních nese hlas zvonu z místního kostela. Jeho věž ční k obloze již celých 80 let.

Psal se rok 1924 den 1. června, když se věřící z Hrádku a okolí sešli, aby posvětili právě postavený kostel. Nebyl velký, proto se mu říkalo hřbitovní kaple. Současně byl posvěcen i hřbitov. Na jaře r. 1924 byla dokončena poslední práce – omítání, za pomoci ks. Józefa Folwartschnego z Orlové. Pán Bůh seslal nesmírné požehnání, protože vše proběhlo za velmi krátký čas, a to pouhých 11 měsíců. Již fungující „prezbiterstwo cmentarne“ (založené v r. 1921) se dohodlo o koupi pozemku na hřbitov o výměru 1500 m2 za 2 800 K, a to se stalo 29. 6. 1923. Stavba kaple začala posvěcením úhelného kamene dne 10. 9. 1923. 

Na tento účel přispěl finančními dary hlavně Jan Nikodem z Ameriky – syn Adama Nikodema čp. 28, a to celkovou částkou 38 370 K. Celkové výdaje na stavbu spolu s výdají na pozemek činily 73 361 K. Zůstal dluh 18 255 K.

V kostele se konaly pohřby a každý rok 1. červnovou neděli probíhala slavnost posvěcení.

Z kostelní věže tehdy zněly hlasy 3 zvonů, dva z nich zakoupil p. Nikodem z Ameriky, ten třetí věnovali manželé Klusovi a Niedobovi. Zvony zněly v tónech D, E, Fis a byly různé velikosti: 240, 170 a 130 kg. Během války však byly dne 23. 2. 1942 odvlečeny na stanici v Jablunkově. Pan Klus pouze obdržel potvrzení o jejich odevzdání do německého kovozávodu ze dne 7. 4. 1942. Ještě v dubnu toho roku bylo podáno hlášení za účelem vrácení zvonů, ale to nikdy nebylo splněno. 

Věřící usilovali o nové 3 zvony, ale marně. Od 1. 4. 1951 až dodnes visí ve věži zvon jeden. Nejdřív ovládán ručně pomocí provazu, nyní již s elektrickým pohonem.

V roce 1950 hrádecký kostel prožil důležitou událost: dne 24. června byl založen samostatný evangelický a.v. sbor v Hrádku. Od tohoto dne každou neděli se setkávají lidé uvnitř kostelíka ke společným bohoslužbám, aby zde chválili Pána Boha. 

Sborovníci vroucně toužili po rozšíření kostela v zadních prostorách, o sborový sál, WC, kancelář.  

Ti nejodvážnější snili i o bytu pro pastora, ale nebylo možné zakoupit parcelu. 

V r. 1951 zakoupil sbor nové varhany a pokryl novou krytinou již poničenou střechu věže. I cesta ke kostelu nabyla nové tváře, byla vysypána štěrkem. Každý rok pracovití sborovníci něco měnili na svém kostele tak, aby byl co nejpraktičtěji využitelný, útulný a krásný. V r.1956 i 1957 žádali od městského národního výboru pitevní místnost do svého vlastnictví. Ta se nacházela v prostorách kostela, s pitevním stolem, nástrojí a dokumentací. Místnost měla samostatný vchod a okno z levé strany. Postupně byla přestavěna v sakristii, protože nebyla dovolena přístavba kostela. V r. 1962 byla dodána do kostela nová kazatelna. Ta původní stála vpravo od oltáře, tu novou umístili vlevo, za ní však bylo okno. Z praktických důvodu se muselo zazdít. Dodnes si můžeme všimnout jeho obrysu. Rok 1964 se znovu zapsal jako rok pracovní. Kostelík zazářil novou omítkou a nástřikem, taky zcela novým pozinkovaným plechem na celé ploše střechy, místo staré střešní krytiny. 

Po osmnácti letech usilování získali v r. 1968 sborovníci povolení ke stavbě sborového domu. Nesměl být ale součástí kostela a nesměl zahrnovat byt pro pastora. Od 2. listopadu 1969 stojí vedle kostela sborový dům.

A co se ještě změnilo? V dalších letech se vpravo od oltáře místo normálního okna zřídily druhé dveře a nad nimi kulaté okno s malbou Lutherovy růže. Provedlo se vnitřní obložení stěn, výměna obrazu v oltáři a jeho osvětlení, nad kazatelnou se objevily krásně vyřezávané tabule s desaterem Božích přikázání a holubice. Později se zakoupily elektronické varhany, kostel se začal vyhřívat plynem místo elektrickými akumulačními kamnami a po stranách byly umístěny malé reprobedny k dvěma mikrofónům. V létech nám již blízkých se provedla celková rekonstrukce vstupního schodiště a okolí kostela prohlédlo novými chodníky ze zámkové dlažby.

Myslíte, že je toho ještě málo? Že máte další nápady pro příjemnou změnu a k tomu ochotné ruce k práci? Jen s chutí do toho, vždyť tento kostel, i když 80 let starý, je stále pro všechny, kdo chtějí trávit společné chvíle v Boží blízkosti! A byla by škoda, kdyby začal vypadat opuštěně, prázdně, zanedbaně a hlavně jako by již neměl své místo v době třetího tisíciletí, plného spěchu a materialismu. Vždyť naši předkové věděli, kde ho postavit, aby byl viděn téměř ze všech míst naší vesničky – Hrádek, a tak nikdy nezapomenut!

  Zdeňka Adámková



10.5.2009 | Odkaz na tento článek (permalink) | Komentáře

Napište komentář

  1. (Opište text z obrázku do rámečku)