Historie stavby

Přestavba sborového domu

 Přestavba sborového domu.

O přestavbě našeho sborového domu, vybudovaného se hovoří dlouho. Objekt byl postaven v r. 1968, tedy v době  politického „Pražského jara.“ Z konstrukčního hlediska se jedná  o kompromis mezi požadavkem sboru, jeho finančními možnostmi a svolením státu. Objekt mohl být postaven i proto, aby sloužil obci jako márnice. Dodnes máme ve sklepě pitevní stůl, hrobníci tam mají svá nářadí, lidé návštěvující hřbitov mohou používat suché WC, studnu, kontejner na odpad umístěný hned u oken sborového domu a sborové parkoviště. Těmito věcmi sloužila naše církev po léta obci zdarma. Rádi bychom těmito věcmi sloužili i nadále, ale musíme také dbát na svoje poslání. Obci se už otevřela perspektiva rozšíření hřbitova s jeho technickou obslužností. Vybudovala už nové parkoviště a má v plánu další. My jsme se rozhodli celý sborový dům zrekonstruovat. Odhlasovali jsme to na sborovém shromáždění. Přes názory skeptiků, že dům nám nepovolí rozšířit hygienik a jiné s tím vyplývající těžkosti, se ukázalo, že všechno jde, když se chce. Máme stavební povolení, projekty a „schvalovačky“, do kterých jsme už vložili cca 20 tisíc korun. Projekt zahrnuje izolaci před vodou celého objektu, úpravu WC, chodby, sklepních prostor pro potřeby sboru, rozšíření sálu s kuchyňkou a nahoře vybudování bytu pro pastora. S rostoucími náklady na energii, je třeba celý objekt tepelně izolovat. Je lepší, když je všechno pod jednou střechou. Je dobré, když se v objektu bydlí.  Díky Bohu, náš kostel i sborový dům nebyly nikdy vykradeny. Nedělejme si iluzi, že kriminalita bude v budoucnu na ústupu. Proto je lepší, když v domě někdo bydlí. Škoda, že máme málo pozemku. Škoda, že se v minulosti myslelo jen na pohřbívání a méně na mládež a děti. Škoda, že nemůžeme mít u fary třeba hřiště nebo kousek trávníku s pískovištěm, kde by si mohly hrát děti a jejich maminky si povídat o životě a Slovu Božím. Tyto věci by neřešila i případná koupě domu pana Kantora, sousedícího s hřbitovem. Pozemek kolem jeho domu je určen pro hřbitov.

Rekonstrukce bude stát hodně peněz. Budeme hledat různé zdroje k jejich nabytí. Samozřejmě jedním z nich jsou naše peněženky. V tomto roce si připomínáme 80 let od posvěcení našeho kostela. I naši předkové to neměli jednoduché. I když získali finanční pomoc z USA od pana Nikodema, pracovali svépomocně na stavbě, dávali finanční dary a kostel dostavěli, i když s půjčkou.

Stavbu zahájíme hned po Novém roce. Budeme hledat firmy, které by nám eventuálně s výstavbou pomohly. Něco si budeme muset udělat svépomocně. Kdo nemá peníze, ani nemůže přijít na brigádu, může pomoci jinak. Hlavně přímluvnými modlitbami a povzbuzováním, a také např. darováním kulatiny na desky či krokve.

Počítáme se zázraky. Jak řekl doc. dr. Jaro Křivohlavý: „Když jsem byl mladý, věřil jsem v zázraky. Když jsem starý, vidím je na vlastní oči.“ Velice by nám pomohlo, kdyby každý z nás pozorně prostudoval starozákonní knihu proroka Aggea. Je historicky velmi konkrétní. Týká se obnovy jeruzalémského chrámu zbořeného Babylóňany. Slova proroka jsou plně v souladu s Ježíšovým výrokem: „Hledejte nejprve Boží královstí a jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33).

Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům....Kdo zůstal mezi vámi z těch, kteří viděli tento dům v jeho prvotní slávě? A jaký jej vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?

Buď rozhodný, všechen lide země, je výrok Hospodinův. Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů...Můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se!...

Vezměte si k srdci, co bude od tohoto dne dál,  ode dne, kdy byl znovu založen chrám Hospodinův!  Ačkoli ještě není zrno na sýpce a vinná réva, fíkovník, granátovník a oliva nepřinesly dosud ovoce, od tohoto dne budu žehnat."(Aggeus).

 Erich J. Bocek

 

Co je nového na stavbě?  (15. 12. 2008)

„Když se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy, vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli a báli se Pelištejců. Naléhali na Samuela: "Nepřestaň za nás úpěnlivě volat k Hospodinu, našemu Bohu, ať nás zachrání z rukou Pelištejců." Samuel vzal jedno neodstavené jehňátko a obětoval je Hospodinu v zápalnou oběť, celopal, a úpěnlivě volal k Hospodinu za Izraele. A Hospodin mu odpověděl. Když Samuel obětoval zápalnou oběť, Pelištejci vyrazili k bitvě s Izraelci. Ale Hospodin onoho dne zahřměl mocným hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem poraženi. Izraelští mužové vytáhli z Mispy, pronásledovali Pelištejce a pobíjeli je až pod Bét-kar.  I vzal Samuel jeden kámen a položil jej mezi Mispu a Šén. Dal mu jméno Eben-ezer (to je Kámen pomoci) a prohlásil: "Až potud nám Hospodin pomáhal."” (1 S 7,7-12)

 Pokračuje stavba vůbec? Někteří se takto ptají. Přiznejme si, jsou i tací, kteří stavbě nepřejí. Nám, kteří „žijeme” ve sborovém domě zase dochází trpělivost, protože jsou situace, kdy jsme namačkáni do malého sálu nebo nám chybí prostor pro aparaturu či skříně. Také bychom rádi organizovali některé akce, jako např. sousední sbory, ale pro nedostatek prostoru nemůžeme. Problém je i s vytápěním, protože plynové přímotopy nejsou zrovna úsporné. Dalších důvodů by se našlo mnoho. Stavba polyká skoro všechny sborové finance, které se pak nedostávají jinde.

Podobně jako kdysi Pelištejci sužovali Boží lid a ten musel stále bojovat o své místo na slunci, tak i náš sbor má své protivníky z vnějšku i z vnitřku. Vnitřní nepřítel je kolikrát horší. Je to naše malá víra, neochota se i za toto dílo úpěnlivě a vytrvale modlit a vyznavačsky žít. Zmíněný biblický příběh připomíná, že Všemohoucí Bůh může způsobit obrat.

Několik takových nenápadných obratů jsme zaznamenali v letošním roce i my. Na počátku roku jsme měli nedodělanou střechu, do budovy zatékalo a měli jsme značné dluhy. Vedli jsme mnohá jednání s různými odborníky jak dál. Žádali jsme o úvěr u banky. Ikdyž jsme narazili na spřízněné úředníky, kteří se snažili nám pomoci, žel nakonec z toho sešlo, protože vždy byl problémem hřbitov. Pro banky je to neziskové riziko. Dokončili jsme několik doplňkových projektů. Pokoušíme se získat dotaci z Evropské unie, ale to je skoro loterie. Získali jsme dotaci od Moravskoslezského kraje na projekt tepelného čerpadla. Oslovili jsme sponzory. Jedině fa. advokáta Bogdana Hajduka nás neodmítla. Oslovili jsme sbory a byli jsme povzbuzeni velkou mírou solidarity. Sám biskup Stanislav Piętak se rozhodl osobně náš sbor finančně podporovat. Snad nejvíc nás dojala nabídka sboru LECAV podpořit stavbu částkou 100 000,- kč. Díky těmto darům a také obětavosti našich členů se nám podařilo dokončit střechu, balkóny, okapy a masivní sněhové zábrany. Dále se podařilo nainstalovat většinu oken. Ještě se pracuje na parapetech. Uvidíme na konci roku po celkovém vyúčtování, jak jsme na tom s financemi. Pak budeme uvažovat o tom, co dál. Zda udělat betonové schodiště, abychom mohli  zbourat „laufryku“, nebo se pustit do elektroinstalace a omítek, nebo se pustit do vnější omítky, aby byl vidět pokrok na stavbě atd. Těch návrhů je hodně. Nevíme jak na tom budeme finančně v příštím roce a proto jsme další půjčky odmítli. Nevíme, zda jsme udělali dobře, ale Pán Bůh ví, že jsme se rozhodovali s pokorou a čistým svědomím. Stavba je náročná a ve finančně náročné době. Přes to všechno můžeme po ohlédnutí se zpět říci se Samuelem: Eben-ezer (to je Kámen pomoci) a prohlásil: "Až potud nám Hospodin pomáhal."”   

 

 

12.5.2009 | Odkaz na tento článek (permalink) | Komentáře

Napište komentář

  1. (Opište text z obrázku do rámečku)